Tohle je můj blog číslo... wait, let me count. Měla jsem blog o Twilight, když mi bylo 13. Měla jsem blog o všem a o ničem hned po tom, co opadla má fascinace Twilight. Taky jsem měla blog, kam jsem si zapisovala každý den, co jsem dělala, i s fotkama. Měla jsem jeden blogspot, na kterém jsem se snažila působit cool a stát se slavnou bloggerkou, ale nakonec jsem tam jen sdílela odkazy na giveways, abych měla větší šanci vyhrát. Taky jsem měla (a pořád mám) několik tumblrů. Na tom prvním jsem jen sdílela emo obrázky z we♥it, ty další byly spíš jako deníčky, zápisníky snů apod. Takže tohle je můj minimálně dvanáctý blog. Žádný mi nikdy nevydržel víc, jak dva roky.
Dnes se moje FYP na tiktoku rozhodla, že to bude opravu FOR ME page. Vyskočilo tam video o daddy issues. A jak jsem ho tak poslouchala, bliklo mi v hlavě náhlé prozření. Já jsem celý život zvyklá na projevy lásky jen od žen. Mamka a babička se mnou trávily všechen čas, každou chvíli. Mám na ně z dětství milion vzpomínek. U táty si pamatuju akorát, že jsem s ním jednou byla na rybách. Byl tam jeho kamarád, který mě urazil nějakou "vtipnou" poznámkou ve smyslu, že jsem žena, a proto jsem hloupá. Taťka se tomu zasmál. Jednou mě vzal na procházku. Jednou, za celé moje dětství. A to je celé. Ještě si matně vybavuju, že ho jednou mamka poslala, ať si jde se mnou hrát, a tak z donucení přišel. Já jsem si chtěla hrát s panenkama, to ho samozřejmě nebavilo. Tak jsme toho nechali a hrála jsem si sama. Táta, stejně jako ostatní členové rodiny mužkého rodu, mi nikdy neuměl říct, že mě má rád nebo že je na mě hrdý. A možná proto, že nejsem zvyklá na projevy lásky od něj, přip...
Komentáře
Okomentovat